Anhydritové podlahy
Anhydritové potěry jsou určeny pro vnitřní použití
v obytných, občanských a průmyslových objektech.
Z důvodu dobré tepelné vodivosti jsou velmi vhodné pro systémy podlahového vytápění. Skladba potěru je homogenní v celé tloušťce a není nutné dilatovat jednotlivé topné okruhy.
U hotových podlah z anhydritových potěrů se dosahuje rovinatost ± 2 mm/2m a není je nutné dále vyrovnávat pro pokládku finálních nášlapných vrstev. Samonivelační anhydritové směsi díky vynikající zpracovatelnosti a s tím umožňují denní výkon až 1500 m2.
Jelikož se jedné o mokrou technologii a vrstva desky je velmi kompaktní , vysychání je pomalé. Po 28 dnech za normálních podmínek dosahuje cca 4%.
V případě požadavku na urychlenou pokladku nášlapné vrstvy je třeba zvolit jiný typ nosné desky podlahy „Cementový potěr (mazanina)“, nebo v případě, že nelze použít anhydritové potěry z důvodu jejich vlastností (napojení na venkovní prostředí, působení stálé vlhkosti a pod. navrhujeme zvolit typ "Samonivelační betonový potěr".
Anhydrit je čerstvá samonivelační potěrová směs na bázi síranu vápenatého (anhydritu), plniva, přísad a vody. Při vytvrzování potěru dochází k tvorbě krystalové struktury. Relativně velké a kompaktní krystaly se mezi sebou celoplošně spojují, a tak vzniká jen minimální množství dutých prostorů. Díky této struktuře dosahují anhydritové potěry vysokých pevností.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
1. Základní typy konstrukce potěrů
5. Klimatická omezení a opatření při provádění a zrání
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. Základní typy konstrukce potěrů
Potěr spojený s nosnou deskou – minimální tloušťka od 15 mm
Zpravidla má za úkol vyrovnat a připravit nerovný povrch nosného podkladu pro pokládku finální nášlapné vrstvy.
Spojovací potěr musí být spojen s nosným podkladem po celé ploše, a to pevně a bez přerušení. Podklad musí být stabilizovaný, zbavený uvolněných částic a mastnot. Lokální výtluky a praskliny je nutno sanovat opravnými maltami. Savé podklady musí být ošetřeny penetrací, aby nedošlo k předčasnému úbytku vody z anhydritového potěru. Dilatační obvodové pásy (tl. min. 5 mm – Mirelon) je potřeba umístit na všech plochách ohraničujících (stěny, sloupy) nebo procházejících potěrem ( topení, kanalizace, větrání, voda apod.)
Potěr na separační vrstvě – minimální tloušťka od 30 mm.
Podlahová deska je provedena jako plovoucí na nosném podkladu.
Podklad musí být suchý a čistý, výtluky v podkladu musí být vyrovnány. Bodové vyvýšeniny, potrubí a podobné překážky je třeba nutné zabudovat tak, aby minimálně zasahovaly do vrstvy potěru . Tloušťka vrstvy nad oslabením nesmí být menší než minimální tloušťka. Jako separační vrstvu mezi nosnou konstrukcí a podlahovou deskou může tvořit PE fólie, voskový papír a pod. Jednotlivé pásy separační vrstvy musí být vodotěsně spojeny (svařeny, slepeny) a separační vrstva musí tvořit tzv. „vanu“. Dilatační obvodové pásy (tl. min. 5 mm – Mirelon) je potřeba umístit na všech plochách ohraničujících (stěny, sloupy) nebo procházejících potěrem ( topení, kanalizace, větrání, voda apod.) .
Potěr na izolační vrstvě – síla vrstvy od 35 mm (dle provozního zatížení a stlačitelnosti izolační vrstvy).
Vlastní anhydritový potěr je uložen na zvukově nebo tepelně izolační vrstvě, od které je oddělen vrstvou parotěsné zábrany (PE fólie, voskový papír).). Podklad musí být suchý a čistý, výtluky a nerovnosti podkladu musí být vyrovnány, aby izolační vrstva dolehla na podkladní vrstvu po celé ploše. Dilatační obvodové pásy (tl. min. 5 mm – Mirelon) je potřeba umístit na všech plochách ohraničujících (stěny, sloupy) nebo procházejících potěrem ( topení, kanalizace, větrání, voda apod.) .
Topný potěr – síla vrstvy od 45 mm (dle polohy topení v potěru)
Jde přímo vytápěný potěr, většinou položen jako potěr plovoucí. Při realizaci je třeba dodržet stejná pravidla a zásady jako při pokládce potěru na izolační vrstvě. Stlačitelnost izolační vrstvy musí být max. 5 mm. Dilatační obvodové pásy (tl. min. 10 mm – Mirelon) je potřeba umístit na všech plochách ohraničujících (stěny, sloupy) nebo procházejících potěrem ( topení, kanalizace, větrání, voda apod.).
2. Stavební připravenost
Podklad nesmí vykazovat bodové vyvýšeniny nebo vystouplé potrubí, neboť by tyto způsobily výkyvy v tloušťce potěru. Potrubí u něhož hrozí vyplavání k povrchu (chráničky, odpady, topení apod.) musí být pevně přichyceno k podkladu. Lokální zeslabení tloušťky potěru může vést k tvorbě trhlin a nerovnoměrnému vysychání. K vyrovnání podkladu je možno použít např. polystyrenbeton nebo pěnobeton.
V případě potěru na izolační vrstvě se na nosný podklad klade vrstva z minerální vaty nebo podlahového polystyrenu k zabezpečení požadavku na tepelnou, resp. zvukovou izolaci. K vyrovnání nerovností ( nad potrubím, chráničky rozvodů ) se použije jako zásyp ekostyren (polystyrenové kuličky).
Na takto připravený podklad se uloží separační fólie, která musí být odolná proti prošlápnutí v průběhu aplikace potěru. Jednotlivé pruhy fólie se musí překrývat o cca 10 cm a musí být slepeny vodotěsnou lepicí páskou. K vytvoření okrajových spár, tj. spár mezi potěrem a stěnou, popř. sloupy, se použije okrajový dilatační pás. Dilatační pás se musí upevnit tak, aby byl při ukládání potěru zajištěn proti pohybu a minimálně o 2 cm přesahoval přes plánovanou tloušťku potěru.
3. Technologie provádění
Materiál na stavbu v případě dostupnosti betonárny je dopravován autodomíchávači a do místa zpracování čerpán pomocí mobilního šnekového čerpadla s vlastním agregátem. Pro přípravu směsi lze na staveništi využít i mobilního sila s kontinuální míchačkou a čerpadlem.
V případě realizace malých ploch lze materiál připravit na stavbě z pytlované směsi.
Kontrola výšky nalití se provádí pomocí nivelačního přístroje. resp jiným vhodným způsobem. Potěr se musí nalévat rovnoměrně v pruzích v požadované tloušťce a to tak, aby bylo zamezeno možnému sedání směsi. Po nalití desky se povrch potěru niveluje vibrováním do kříže ručně pomocí klepacích tyčí. Potěr se tak homogenizuje, odvzdušní a zarovná. Tím je dosaženo potřebné kvality a rovinnosti hotového povrchu.
4. Dilatační spáry
Při vhodné geometrii plochy (obdélníková plocha s poměrem délky k šířce max. 3:1, bez výstupků a rohů) lze potěr realizovat bez smršťovacích spár do velikosti plochy do 200 m2. K vytvoření dilatačních spár se použije podlahový dilatační profil, nebo se dilatační spáry prořežou dodatečně druhý den po aplikaci potěru (nelze u podlahového topení).
V případě vzniku smršťovacích trhlin v hotovém potěru lze trhlinu sanovat následujícím způsobem: Trhlina se prořízne cca do hloubky 1,5 cm, kolmo na trhlinu se provedou drážky s roztečí cca 30 cm, v délce cca 10 cm a hloubce cca 1 cm k trhlině. Uvolněný prach se odstraní vysavačem. Trhlina a zářezy se vyplní sanační hmotou (např. epoxidovou pryskyřicí) a ještě do tekuté hmoty se vloží vhodný spojovací prvek (ocelový vyztužující zvlněný profil, ocelový drát průměru 3 až 6 mm). Vytlačená sanační hmota se z povrchu desky odstraní. V případě sanace hmotou na bázi epoxidových pryskyřic se povrch přesype křemičitým pískem. Odborně sanované trhliny vracejí potom potěru jeho původní vlastnosti a tyto potěry lze považovat za bezchybné.
5. Klimatická omezení a opatření při provádění a zrání
Teplota podkladu a vnitřních prostor při aplikaci a 3 dny poté následující nesmí být nižší než +5°C. Teplota by měla být během pokládání pokud možno konstantní. V průběhu zrání je nutné zabránit rychlému a lokálně nerovnoměrnému vysychání potěru.Deska musí být chráněna proti lokálnímu slunečnímu osvitu a průvanu (uzavření prostotu – pozor na průvan z nezakrytých větracích a výtahových šachet, schodišť apod.). Teplota vnitřního prostoru nesmí při aplikaci a během zrání překročit 30°C. V zimních měsících je nutné zamezit pronikání mrazu v okolí vrat, dveří a ostatních otvorů během celého technologického procesu a zrání. Teplota podloží při betonáži nesmí klesnout pod 0°C. Podlaha se nesmí vystavovat teplotním šokům (větrání, noční poklesy teploty uvnitř objektu).
V případě nerovnoměrného, nebo rychlého vysychání může dojít ke vzniku smršťovacích trhlin. K vzniku smršťovacích trhlin může dojít i nadměrným zatěžováním např. dopravou a skladováním stavebního materiálu (sádrokarton, dlažba, obklady) především v průběhu zrání.
Design: